Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi
Kopie -2009.jpg

  Anna z Chlumu.
      Pleskotský mlýn na dně údolí, nedaleko Vyskře, vesele klape. Zdejší mlynář se má co ohánět. Je doba po  žních a den co den přijíždějí povozy z okolí, plné obilí. Budou, jako každý rok, najíždět až do konce podzimu. Pila na řezání dřeva  také pracuje naplno.  Ale majitel je šikovný hospodář a dílo se mu daří.
     Na protilehlé straně nad  skalami stojí  roubená chaloupka s malým hospodářstvím. Už několik let tu žije Anna s manželem a dětmi. Pořídili si domek na dluh a mají se co ohánět aby ho  uplatili. Oba pocházejí z chudých poměrů. Rodiče jim nemohli nic do života dát na přilepšenou.
Anino velké přání vždy bylo, žít v domku s malým políčkem a spoustou drůbeže prohánějící se po dvorku.Však si všeho kolem náležitě považuje.
     Bůh jí daroval šikovné ruce a chuť pracovat. Je velice zručná na všechny domácí i polní práce.
Za dlouhých zimních večerů háčkuje dečky a záclony. Ty se prodávají na poutích každé léto okolo Vyskře a hned je nějaká ta koruna na přilepšenou. Oblečení pro svoje děti šije také v ruce. Na šicí stroj nejsou peníze. Ale její  vrozený vkus jí pomáhá vše vypracoval do dokonalosti. Každý obdivuje, jak její děti chodí čistě a vkusně oblékané.
     Chaloupka je malá, ale rodině postačí pro spokojený život. V čele, uprostřed malé zahrádky,  kvetou vysoké slezové růže. Ty jsou Aniny zamilované.
     Podél dřevěné roubené části  se táhne dlouhý kamenný násep až ke vchodu. Z úzké chodby se vchází do sednice s kachlovými kamny. Na jedné straně, pod okny okolo dubového stolu stojí rohová lavice. U dveří do zadní místnosti, kde spí děti, jsou dvě pečlivě zastlané postele. Tady přespává Anna s manželem. V oknech s rozkvetlými muškáty se třepetají sněhobílé háčkované záclonky. Vše je tu prostě, čistě, ale  účelně zařízené.
     Z druhé strany těsně u domku stojí z pískovcových kvádrů  chlívek. V něm  jedna koza. Ta dává rodině mléko. Brzo se jí narodí kůzlátka. Nad chlívkem pod střechou leží spousta voňavého sena, připraveného na zimu. Tady si často vesele  hrají všechny tři děti. Jen tak se válejí a schovávají.
Na konci pečlivě uklizeného dvorku stojí dřevěná stodola, kde se na konci léta cepy mlátí snopy s pšenicí.Před ní poklidně procházejí husy a přebíhají slepice s dominantním kohoutem v čele.
Na jižní straně dvorku je výhled na celé údolí. Za pěkného počasí je vidět i Semtínská lípa. Všude klid, jen sem tam  zaštěká nějaký pes ze vzdáleného stavení.
     Nad chalupou se táhne nevelké políčko, které dává živobytí rodině. Půlka osázená brambory a na zadní části u lesa dozrává pšenice. Z té bude mouka na pečení chleba. Najde se i kousek  pro domácí zeleninu do kuchyně.  Letos Anna zasázela i zelí. Na podzim ho naloží. Však přijde v zimě vhod.
     Políčko obepíná nevelká louka s ovocnou alejí. Nějaké jabloně, třešně a pár švestek. To co se urodí, stačí rodina přes zimu spotřebovat.
     Ze švestek se na podzim dělají povidla. Jablíčka se skladují ve stodole na slámě a z některých se suší křížaly. To mají děti v zimě na mlsání.
Anna chodí  celý rok  vypomáhat na blízký statek, do mlýna v údolí nebo na polní práce k sedlákům v okolí.
     Její manžel vydělává na příležitostných pracích. Právě nyní se začínají stavět silnice v okolních vesnicích. Tak je nějaká  ta koruna na splacení dluhu na domku.
     Manželé mají spolu  dceru Helenu a syna Františka. Nejstarší Ludmila se narodila Anně za svobodna. A jak to bývá, zůstala s ní sama, než si jí vzal nynější muž a dcerku vychovává jako svojí. I on má nemanželskou dceru někde na horách, na kterou ale svědomitě platí výživné.
     Obě holčičky chodí do školy a brzo půjde i nejmladší syn František. Každé den ráno cupitají lesíkem směrem do Vyskře. Není to daleká cesta, ale v zimě jsou někdy „ouvozy" plné navátého sněhu a potom je těžké se prohrabat k hlavní cestě. Ovšem mládí snese všechno.
     Nemají školu však moc rády. Raději by se jen tak bosky proháněly po okolních lesích a skalách. Rodiče  vždy hubují, když vidí holčičky sedět na skále vedle chalupy. Nebo jak běhají na samém kraji srázu do údolí a za nimi také nejmladší František.
     Na začátku léta chodí Anna  sbírat do okolních lesů borůvky, které odnáší do Turnova na prodej. Bere často všechny děti sebou a učí je, jak se v lesích chovat. Jak poslouchat, když les pláče.To je nutné mít se na pozoru, nastanou polomy. Nebo co dělat, když narazí na bachyni s mláďaty. Ta je velmi nebezpečná, když vyrušena, brání své mladé. Také je třeba se vyhnout  i stádům muflonů. Berani by také mohli zaútočit.
     Na podzim se chodí na houby. Děti se pečlivě učí, která je na co dobrá a naopak, která je jedovatá.
     V období letních bouřek mají všechny děti nakázané držet se blízko domu. Blesky a silný vítr, jsou v tomto kraji nebezpečné.
     Nejednou se stalo, že nějakého zbloudilce, schovávajícího se pod vysoký strom nebo skálu zabil blesk. Nebo kulový, ten dovede zničit celé stavení. Najednou se objeví v sednici, spálí co se dá a potom stejně záhadně zmizí. Však několik stavení okolo Vyskře už navštívil.
Během bouřky, za ohlušujícího hřmotu blesků sjíždějících po skalách, sedí všichni doma ve sednici a na stole plápolá dlouhá, svěcená svíčka, hromnička. Po takovém hromobití většinou vysvitne sluníčko, a celé údolí se třpytí, jako by bylo poseto skleněnými korálky. Všechno jako by ožije a z lesů je cítit silný vlhký vzduch. I pes, ustrašeně ležící pod stolem, si konečně oddechne, že je klid.Anna se bouřek velice bojí a její strach, jako by zdědily i děti.
     Nejednou takové hromobití zrovna začalo, když se holčičky vracely ze školy. Celé ustrašené a plačící běžely lesíkem domů, ale to už jim vždy šla Anna naproti. Stejně vystrašená, jako obě dcerky.
      Pěkně v poklidu si tu žila celá rodina, bohužel přišla hospodářská krize. Nastala chudoba. František neměl práci a najednou nebylo na splácení dluhu na domek. Aby toho nebylo málo, ohlásila se jeho dospívající nemanželská dcera s požadavkem, aby jí otec koupil šicí stroj. Učila se na švadlenu.
     Dlouho se manželé radili co dál. Nakonec musela Anna dát s pláčem svolení k prodeji domku.
Bylo to velmi bolestné loučení s tímto kouskem země, museli se prodat i všechny zvířata z hospodářství. Jako by jí bylo násilně vyrváno srdce z těla.
     Posléze se celá rodina odstěhovala do nájemného bytu k vzdálené příbuzné v Krčkovicích.
Anna si nikdy nezvykla, s pláčem vzpomínala na svojí zahrádku a místo, které si tak zamilovala. Jediné co jí zbylo, jsou semínka slezových růži, které každé léto sela před domem kde žila s rodinou v nájmu. Každý den, při večerní modlitbě, prosila Boha, aby  jí dal kousek země s malým domkem.
     Léta pomalu ubíhala, děti dorůstaly. Nejstarší Ludmila žila manželem  ve Skalanech.  Prostřední Helena byla vdaná v Kopidlně, ale tento svazek se Anně moc nezamlouval. Manžel Heleny byl o 13 let starší a nenarodil se s rukama na práci. Však došlo na její slova, když toto manželství skončilo a dcerka se znovu vdala a měla konečně rodinu. I nejmladší František měl děvče a chtěl se oženit.
         V 1939 roce  ale nastala okupace Německým vojskem. Všude byla nouze o jídlo.Nebylo lehké sehnat obživu. Naštěstí se vždy něco tajně koupilo od sedláků.
          Nad vesnicí jako by se vznášel  oblak strachu z toho co bude.. V lesích kolem Krčkovic bylo spoustu uprchlíků i odbojářů. Němci kroužili kolem jako supi. Neustále projížděli vesnicí. Lidé se měli na pozoru. Však by to nebyla první vesnice co Němci vypálili, jako trest za pomoc partyzánům. Naštěstí se nic takového nestalo.
     V roce 1945 naštěstí válečná léta plná utrpení a strachu skončila. Začínal nový život plný nadějí a plánů.
     Syn František se rozhodl odejít se svojí mladou ženou  do pohraničí zabrat si stavení po odsunutých Němcích. Nabídl to i rodičům.
     Anna s manželem dlouho neváhali a přidali se k synovi. Snad  Bůh opravdu vyslyšel její přání a bude zase bydlet ve svém domku.
Naložili tedy všechny věci na vůz a s jedním koníkem se vydali na dlouhou cestu k hranicím. Za Frýdlantem se před nimi začíná otevírat nádherná krajina plná kopců a hlubokých lesů. Jako by to byl Český ráj, jen skály tu chybějí. Anna tiše vzhlíží na krajinu. V jejích očích je vidět radost, ale i obava jaké bude místo pro žití.
     Ještě přes pár kopců a několik malých vesniček a dojeli do Bulovky, na samých hranicích s Polskem. Tady je už několik domků obydlených. Během projíždění vesnicí přichází několik usedlíků a vítají nově příchozí rodinu.
     Vpravo, na samém konci vesnice, stojí  stavení pro Františka, před ním louka s malým potůčkem. Dům s jedním patrem a naproti velká stodola s chlévy. Bude tu pěkné bydlení.
Je třeba jen zasklít některá okna a poklidit kolem. Mladá rodina může začít hned hospodařit.
            Za lesíkem vykukuje malá usedlost, připravená pro Annu a jejího muže. Když se s povozem k ní blíží začnou jí stékat slzy po tvářích. Lehce sáhne do kapsy u zástěry. Má tam několik semínek slezových růží z daleké domoviny. Budou jí připomínat Český ráj.
     Chaloupka jako by se podobala té z Chlumu u Vyskře. Půlka roubená a v druhé zděné části chlívek. Podél se táhne dlouhá, kamenná násep. Nad stavením  malé políčko kde dozrává pšenice. Vedle ovocný sad.
Netrvalo dlouho a v oknech se třepetají bílé záclonky a vše je pěkně naklizené.Po dvorku přebíhá domácí drůbež a vesele poskakují kůzlátka. Na všechno dohlíží pes „ Punťa".
     V malé předzahrádce se lehounce pohupují vysoké slezové růže všech barev.                                                                                                                             
 Anna žila spokojeně v tomto kraji obklopená vnoučaty až do smrti.
     Tak je to na světě zařízené. Když má člověk v srdci vroucné přání, je pokorný a věří, vyplní se mu…
     Mnoho let po smrti Anny, vede její dcera Helena svojí dceru na Chlum. Provádí jí místem, nad nynějším penzionem, kde stála chaloupka, kterou její matka tak milovala.
    Je tu krásně, ale již pusto. Jenom kamenné, pískovcové základy, skryté v rychle rostoucích náletových habrech a chlívek jsou svědectvím, že to tu bylo kdysi obydlené.
Tento skrytý kousek Českého ráje, je ale naplněný zvláštní pozitivní energii. Ta vypovídá, že zde žili lidé spokojeně a toto místo vroucně milovali.

Helena Říhová   / Janoušková/
Chlum 21.9.2007
Chlum 21.9.2007
14.01.2012 12:58:52
helarihova
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "2275"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one